Life update 2024!

Zřejmě nevěříte svým očím, že? Představte si, že se seběhlo několik událostí, které mne přiměly sednout k počítači a zamyslet se nad tím, jaké ty blogovací roky byly, co mi do života přinesly a proč jsem přestala dělat něco, co mě absolutně bavilo a naplňovalo. Byla jsem nedávno tázána, zda blog ještě existuje, moje malá sestřenka právě dospěla do věku, kdy jí tyhle věci začaly zajímat. A to přitom, když jsem ho zakládala, ani nebyla na světě. Blog je celou dobu aktivní, mně se podařilo přihlásit do redakčního systému a pak jsem jen několik hodin pročítala své staré články. Překvapilo mne taky, že je tu každý den poměrně velká aktivita na to, že se tu už 6 let nic nového neděje. Taky aby ne, sepsala jsem 385 článků! Je tu zaznamenán obrovský kus života holky, která ve svém jabloneckém pokojíčku snila a doufala, že to její úsilí a práce k něčemu bude. A bylo? A znamená tohle nový začátek? A čte ještě vůbec někdo blogy? Zatím nevím, co tenhle příspěvek znamená–to se vše uvidí... 

Dlouho cítím, že mi chybí místo, prostor, projekt, který podléhá jen mým nápadům a myšlenkám. Něco, co je přesně podle mě. Chybí mi taky psané a kvalitní recenze. Nedávno jsem prohledala celý internet, když jsem po jedné takové na konkrétní produkt pátrala, ale nikde nic. 

Co se za ty roky stalo? Proč to tu zůstalo ležet ladem? Pokusím se to stručně vysvětlit: když jsem svůj život kvůli Praze a škole rozpůlila mezi dvě města, zjistila jsem, že styl života, jaký jsem doteď vedla, je absolutně neudržitelný. Jezdila jsem roky sem a tam, a tomu se muselo podřídit to, že jsem dřív hromady věcí/kosmetiky/oblečení smrskávala jen na to nejnutnější, co se vešlo do jednoho batohu. Zjistila jsem, že i tak se dá žít a že je to i docela osvobozující, avšak neslučitelné s pozlátkovým životem blogerky. Škola se dostala na první místo, ne že bych si to tak úplně přála, ale jinak to nešlo, protože byla tak těžká, vysilující a vyžadovala většinu mého volného času. Vidina a touha toho ji úspěšně dokončit nahradila tu potřebu něčeho dosáhnout tady. Upnula jsem se k jinému cíli. Když jsem postupně zdolávala semestry a předměty, o kterých jsem si myslela, že je nikdy nezvládnu, vždy mě to nabilo tolik, že jsem byla maximálně spokojená. Užívala jsem si Prahy a všeho, co studentům nabízela. Holka ze Sudet sama v Praze, konečně! Poprvé v životě jsem patřila do party skvělých lidí, mezi kterými jsem se cítila opravdu dobře. Nějak jsem si nedovedla představit, že budu pořád psát o lacích na nehty, přišlo mi to najednou tak malicherné. Ani sebe jsem nechtěla ukazovat, to se mi zase zdálo sebestředné. Změnil se mi pohled na svět a priority. 

Škoda, že jsem si tehdy neuvědomila, že se to vše dalo pojmout jinak, dospěleji, nechat sebe i blog přirozeně a dohromady dospět. Ale asi to tak mělo být, těžko říci...

Je to paradoxní. Celou dobu jsem se těšila do Prahy, až budu k psaní blogu moci využívat její výhody a krásy. Byla to ale jen velmi naivní představa, protože jsem tu objevila něco hlubšího a mnohem cennějšího–opravdový život a přátelství. 

Jak to dopadlo se školou? Dokončila jsem ji úspěšně. Těch 5 let stále považuji za nejlepší roky mého života. Dalo mi to strašně moc. Mimo jiné se díky ní v Praze cítím jako doma a mám tu své nejlepší kamarády. Kdyby vás to zajímalo, mou diplomku si můžete prohlédnout tady!

Teď zpět k tomu, zda mi blog něco dal. Vzpomínám, jak jsem se učila v prvních grafických programech, kdy ještě neexistovaly tutorialy a já trávila hodiny pokusy a omyly. Upravovala jsem fotky, fotila jsem. Při prohlížení starých článků se grafickému vyznění některých postů směju, ale teď mě to živí. Pravděpodobně i díky blogu jsem se dostala na své první pracovní pozice. Kruh se uzavřel, protože první blogová akce, na kterou jsem byla pozvána, byla od Gabriella Salvete. A tam mi blog dopomohl na pozici grafického designéra. Byla to zajímavá zkušenost. Spojení kosmetiky a designu, co víc jsem si mohla přát.

Taky je tím pádem jasné, že to přestalo být tak moc horké s přírodní kosmetikou, což tu bylo v posledních článcích poměrně ožehavé téma. Tedy přestala jsem být fanatická v tomhle ohledu, což je dobře. Miluju jí, ale s mírou a rozumem. Ale o tom třeba někdy jindy.

A co se stalo ještě? Vždy mi tu bylo předhazováno, že se vůbec nesměju. Říkala jsem si to taky, když jsem teď listovala posty. Nikdy jsem neměla ukázkový úsměv, ale i tomu je už dávno konec. Byl to teda děsný boj, trvalo to několik let a stálo to dost peněz, ale výsledek za to stojí. Nosila jsem klasická keramická zámečková rovnátka a to v dospělém věku občas dávalo vzniknout vtipným situacím, ale všechno se dá vydržet.

A proč se blog přirozeně nepřesunul na Instagram?

Tahle síť mě nikdy nijak zvlášť neoslovila. Předhánění se v číslech a dosazích, to nikdy nebylo nic pro mě. Navíc se z mého blogového IG stal spíš soukromý profil pro přátele. Nějak se mi nepodařilo udržet tyhle dva světy oddělené. A pořád si nejsem jistá, jestli je chci propojit... 

Taky jsem byla a stále jsem vyloženě zděšená z toho, jakým lidem daly sociální sítě "vzniknout". Asi taky jeden z mnoha důvodů, proč jsem zmizela. Obecně se přestala oceňovat kvalita a začalo se fandit nevkusu, hlouposti, bizárům a umělosti. Promiňte, jestli je to drsné, ale já to tak upřímně vnímám. 

Strašně moc fandím přirozenosti, která se dnes už moc nenosí. Pevně doufám, že se trendy jednoho dne zase otočí...

Dalším impulzem ke vzniku článku jsou nové fotky. Nenechala jsem se fotit roky, ale poslední dobou jsem si říkala, že bych chtěla mít zaznamenané, jak jsem ve 28 letech vypadala. Zrovna se vše sešlo tak, že slovo dalo slovo a Jakub Sodomka mě vyfotil a já mám čím ilustrovat tento post. Fotky jsou takové surové a přirozené, dnes něco, co se už moc nevidí. Líbí se mi moc, jsem to na nich opravdu já... Zestárla jsem moc? 😃

A víte co ještě? Přišlo mi několik pozvání na akce k představení kosmetických novinek. Zarazilo mě to, kde na mě přišli? Nedovedu si to vysvětlit😄 Mimochodem teď koukám, že je to protivrásková péče.

A vím, že místní design zaspal dobu, ale vždy jsem tu bojovala s webařinou, do které jsem nikdy nepronikla a ani nechci, protože je to tak specifický obor, že ho raději přenechám odborníkům. Blogger navíc nikdy nebyl úplně jednoduchý a intuitivní nástroj a já koukám, že se tu za ty roky nic nezměnilo. Uvidíme, co s tím vymyslím. 

Uf, jsem na konci! Bylo božké sedět a psát na platformě, která pro mne tolik znamenala. Ještě, že Blogspot nespolkl zrychlený běh doby a blog nezmizel. Cítím, že jsem toho chtěla napsat víc, vypsat se ze všeho, co se za ty roky stalo. Ale také si pamatuji, že jsem tehdy řešila, že publikum přestalo číst a bylo otevřenější videím. Těm jsem ale já, introvert, moc nikdy nepřišla na chuť. Jsem staromilec a konzerva a ráda píšu. A jak se teď všichni mají tendence ohlížet se zpět, omezovat sociální sítě, tak třeba i k psanému textu a fotkám se někteří rádi vrátí. Tento blog by mohl být takový niche "projekt" pro specifický okruh lidí. A i kdyby se tenhle post dostal jen k rodině a kamarádkám, budu spokojená. To oni tehdy byli moje hnací síla, nejvěrnější publikum, a mají na svědomí i teď tento příspěvek. Uvidíme, jestli zůstane jediný, nebo se ze psaní zase stane tradice. 

Co vás zajímá dál?

Mějte se krásně a já budu moc ráda, když mi tu zanecháte komentář😇 Strašně mě zajímá, jak vše vnímáte vy. 

Pro sledování nových příspěvků můžete sledovat Facebookovou stránku nebo Instagram.

FACEBOOK / INSTAGRAM

Novinky poslední doby

Krásný den, mí opomíjení čtenáři!

Mám pro vás po dlouhé době článek plný novinek. Váhala jsem, zda vám nejdříve neukázat outfit, který už mám také připravený, ale ten snad tedy počká na příště a dnes si dáme ty novinky. Blýská se snad na lepší blogočasy? Nejsem si jistá, protože právě teď aktivně začínám pracovat na mé bakalářské práci. To to uteklo, že? Také si pamatujete, jak jsem si tu v prváku neustále stěžovala? No nic, to je zkrátka život. Držte mi palce a nějak to dopadne.

První věcí, kterou bych vám moc ráda ukázala, jsou tyto nádherné rosegold náušnice z eshopu Happiness Boutyque. Před lety jsem s nimi už spolupracovala, možná si to pamatujete? Vybrala jsem si tam tehdy nádherný minimalistický náhrdelník, který jsem si zamilovala a celou dobu až do dnes ho nosím skoro denně. Spoustu lidí zaujal a sklízela jsem na něj pochvalné komentáře. Nutno dodat, že po x sprchování, kdy jsem ho zapomněla sundat, vypadá stále jako nový. No a kdybych neměla tuto zkušenost, asi bych do podobné spolupráce nešla, ale v tomto případě nešlo odolat, protože k mému náhrdelníku měli i náušnice! Ach!

Právě tyto jednoduché pecičky mám i ve variantě náhrdelníku. Mrknout se na ně můžete tady. V jednom uchu mám dvě dírky, takže je ráda nosím takhle pospolu s mou druhou variantou. 

Kterou jsou dnes tak moderní a minimalistické kroužky. Ty můžete i s cenou vidět tady a musím říci, že se mi líbí moc, nosím je teď skoro pořád a jak jsem si dříve na šperky nepotrpěla, tak teď si je užívám.

Další novinkou, o kterou jsem však dopředu nestála, je tento krém na pleť od Dr. Hauschka. Znáte tuto značku přírodní kosmetiky? Mají jak pleťovou, tak i dekorativní řadu. Mne samozřejmě zajímala hlavně dekorativka, a právě na MDŽ jsem se objednala na údajně nezávaznou půlhodinku líčení do butiku značky u Náměstí Republiky v Praze. Odcházela jsem s tímto krémem, i když krémů mám teď dost a žádný nový nepotřebuji, a dále s oranžovým obličejem, šmouhama a skvrnama pod očima. Toho jsem si ovšem všimla až doma. Věřím, že dekorativka je to dobrá, obzvlášť řasenky s rtěnkama, v makeupech i korektorech jsou často v přírodní kosmetice mezery. A nebo za to mohlo světlo v butiku, a tak...

V tento den však byla sleva na produkty a k nákupu navíc dárek, tak jsem si nemohla dovolit bez něčeho odejít. Máte tuto značku vyzkoušenou? A butik? Vyhovuje vám?

Proslýchá se, že tato pečující kosmetika s kdejakou pletí zamává a že trvá, než se spolu pleť a krém sžijí. Tomu předchází podrážděná a opupínkovaná tvář. Nejednu takovou jsem již líčila. Ovšem následně by měly přijít jen samá pozitiva. No tak uvidíme!

Pupa mne zase mile překvapila balíčkem a i když tuto konvenční kosmetiku téměř nepoužívám, ve svém vizážistickém kufru ji stále ještě na specifické akce mám.

Mramorovou kolekci od Pupa Milano na mém mramorovém stole jen těžko poznáte, že? Je to jarní limitovaná edice Material Luxury, ve které jsou 3 oční stíny, velká mramorová tvářenka, laky na nehty, lesk na rty s metalickým efektem a nakonec duo na rty, které má na jedné straně precizní konturku a na druhé rtěnku.

A jako poslední vás nechám nahlédnout na to, co právě testuji a čeho chystám obsáhlou recenzi. Je to samozřejmě přírodní a ultralevné, což u biokosmetiky nebývá zvykem! Tak se těšte.

Tak příště a snad brzy u módy, těším se na vaše komentáře.

Kristý

Já a přírodní kosmetika

Milí čtenáři.

Dnes bych se vám chtěla vyzpovídat. Už dlouho vím, že vám musím o něčem povědět a z něčeho se vypsat. Mám toho na srdci dost, tak snad dnešní článek nebude tak dlouhý, aby se nedal číst a bude vás bavit. Mám po dvou měsících nepřetržité práce na mých klauzurách volný den, sedím v oblíbené kavárně, nasávám její atmosféru a je mi moc hezky. Jinak ty klauzury dopadly na Áčko, mám před sebou jen pár zkoušek a všechno je skoro tak, jak má být.

Víte, že jsem k přírodní kosmetice tíhla vždy, nikdy jsem ji ale plně nepodlehla a vždy se v mé sbírce objevovaly i produkty konvenční kosmetiky. To platilo hlavně pro dekorativní kosmetiku, protože jsem měla pocit, že tu v přírodní verzi nemohu najít takovou, aby stoprocentně fungovala...

Pak jsem ale začala pracovat v oboru bio krásy a všechno se změnilo. Dostávala jsem se do těchto témat více a hlouběji díky lidem, kteří se kolem mne pohybovali. Zjišťovala jsem, jak žijí, co denně používají, kde nakupují, co čtou... Vždy se snažím, abych se nenechala ovlivnit. Ať jde o cokoliv, ať to jsou politické názory, móda či životní styl. Ze všeho si vždy něco vezmu, ale nikdy nepřebírám vše. To platí i v této 'přírodní' oblasti. O všem si stále hledám informace, vnáším do toho i svůj osobní pohled na věc, ověřuji, stále myslím na zdravý rozum, radím se s chytrými lidmi, kteří tuto vlnu neuznávají, hádám se s nimi a v neposlední řadě se učím složení kosmetiky, čtu o tomto tématu zajímavé knihy a články...

.....a po tom asi roce hledání mám tak nějak jasno. Už nechci být blogerka, které týdně chodí x balíčků s novinkami konvenčních značek. Stejně to vidíte i tak na několika blozích a předpokládám, že vás to už nebaví a nebo přímo otravuje. Ukončila jsem i většinu spoluprácí. (Nechala jsem si ale Pupa Milano, protože se snaží spoustu produktů dělat 'přírodnějších'. V linkách nemají parabeny, v tělové péči je složení také celkem dobré a i nějaké rtěnky, které jsem přímo studovala, z toho také vyšly poměrně dobře).

S tím souvisí další věc: blogerské akce. Ta poslední, na které jsem už byla před několika měsíci, mne jen utvrdila v tom, co jsem neviděla a nebo dlouho přehlížela. Už to zkrátka není pro mne, vyrostla jsem z toho. Já nikdy nebyla tou, která by do tohoto kolektivu nějak extra zapadla... Ale asi se na to dívám dost skepticky, byla to akce značky, která cílí na mladší ročníky, tak asi proto z toho mám ten pocit, ''že už to není pro mne''.


Když jsem s blogem před 5-6 lety začínala, byla jsem holka na střední a strašně jsem toužila do tohoto třpytivého světa proniknout. Skamarádit se, být zvaná na eventy, být v časopisech, dostávat věci zdarma. Ano, dnes se za to stydím, ale dnešní článek je upřímný. Nikdy nezapomenu, když jsem byla pozvaná na svou první akci. Bylo to představení novinek s Gabrielou Salvette někde u Masarykova nádraží. Přítel mne musel doprovodit na místo, protože jsem Prahu neznala. Pamatuji si, jak to bylo, jako by se mi splnil sen, jak jsem byla po této akci nadšená, že jsem dosáhla toho, co jsem si přála. A tím to začalo a strhl se kolotoč, kdy následovala jedna akce za druhou. Užívala jsem si to, naplňovalo mne to.

Určitě tomuto všemu ale vděčím za spoustu zážitků a poznání několika zajímavých lidí, kteří mě dostali tam, kde jsem dnes. Je krásně vidět, že cesta je důležitá, že všechno se děje z nějakého důvodu a je chyba o něčem zpětně pochybovat.

Další věc, která se změnila a která s dnešním článkem asi také dost souvisí je to, že jsem začala u studií i pracovat. Je to jen občasné, nic pravidelného, to si stále bohužel nemohu dovolit, ale dává mi to zároveň i velikou svobodu. Nejsem závislá na balíčcích, které mi chodily. To, co potřebuji, si sama koupím a vyberu z toho, co je pro mne nejlepší. Také mne strašně štvalo to množství, které se mi doma hromadilo a které jsem nemohla v žádném případě spotřebovat. Už mi to nakonec ani nedělalo radost, protože jsem s tím měla další starosti, komu to věnovat, aby se to využilo. Udělala jsem si tedy ve věcech pořádek, spoustu toho dala vám, na charitu, a je to skvělý pocit!

Toto nehromadění věcí se z kosmetiky přeneslo do všech oblastí. Už prakticky nechodím do drogérie. Tedy ano, ale jen pro toaleťák. A nekupuji věci bez rozmyslu! Striktně. Kupuji jen kousky, které dlouhodobě chci, vybírám je tak, aby byly kvalitní, případně české - ráda podpořím českého výrobce. Raději investuji více do kvalitní věci. Škoda, že jsem na tohle přišla až teď.

Občas mi to tedy ujede, i co se kosmetiky a oblečení týká, ale vždy nad tím dost přemýšlím. Nedávno jsem si objednala skvělé kalhoty na eshopu shein, se kterým jsem asi před rokem  půl ukončila dlouhodobou spolupráci. Ale ty kalhoty nikde tady v obchodech nebyly, chápete?! - Ukáži vám je v nějakém dalším outfitovém postu.

(Kosmetika Karel Hádek, říká vám něco? Je na mém seznamu kosmetiky, kterou se chystám vyzkoušet. Obaly má teda až děsivé, ale slýchám na ni jen samou chválu. Karel H. je čech, kosmetika se vyrábí pochopitelně také tady.)

Startuji tedy tímto článkem novou éru blogu. Budu se s vámi dělit o mé tipy na novou, zajímavou a zdravou kosmetiku. Doufám, že si blog opět najde své čtenáře, kteří toto téma ocení. Věřím ale, že zaujme i ty, kteří do něho zase tolik nevidí. A třeba i někoho nakopne ke změně! Každopádně je na co se těšit a je co objevovat. Stále se mi otevírají nové dveře. Moc mě o baví. Těším se.

(Foto- Naturlique)

Nejsem si stále jistá, jestli jsem v tomto článku napsala o všem, o čem jsem na začátku chtěla, ale kdyby ne, napíši vám to v článcích dalších. Teď třeba potřebuji nutně zastřihnout vlasy a asi obarvit. Mám tip na skvělou kadeřnici, která pracuje s barvami Naturlique. Tak vám pak dám vědět, jaké to bylo a jak jsem dopadla. V některém z následujících článků vám také ukáži, v čem peru, čím se mažu, jaký mám deodorant, co mám na poličce v koupelně, čím si čistím zuby a ták. Těšíte se?

Trip do Izraele...

...aneb jak jsem dva měsíce před cestou neustále vyhledávala klíčovou větu 'Izrael levně se stanem'!

Víte, jak to dopadlo? Stan jsme nebrali, byl by velkou přítěží, takže jsme zvolili 'punkovější' variantu nocování, tedy spaní pod širákem. A bylo to naprosto báječné!

Od toho se odvíjel i obsah mé kosmetické taštičky, ve které byl jen korektor a řasenka! Pak samozřejmě i pidi krém a ostatní nezbytnosti, ale jela jsem na tento trip s tím, že nebudu princezna. A myslím, že se mi to docela povedlo. Moc jsem se i proto nefotila, to byste se asi lekli:-D Obsah mého obřího báglu, který jsem nosila celý týden na zádech obsahoval ještě plavky, dvě trika, a pak jídlo, které jsme měli skoro na celý týden s sebou.

Před cestou jsem pročetla všemožné články o podobných výletech do této země, inspirovala jsem se jimi a dnes bych vám sem chtěla sepsat mé dojmy, naši cestu a ukázat vám pár fotek!

Chtěli jsme to pojmout jako 'čundr', hodně toho poznat a neutrácet za jídlo a za hotely. Udělali jsme dobře, protože v letoviscích kolem Mrtvého moře se jíst prakticky nedalo, když jste nechtěli do luxusního resortu nebo do šíleně předražené samoobsluhy a stejně tak v kopcích v poušti, kde prakticky nebyla civilizace...

Náš výlet tedy začal letem z Prahy na vojenské letiště v poušti hodinu cesty od Izraelského Eilatu. Dojeli jsme v noci, první spací místo jsme neměli předem připravené a vzhledem k tomu, že jsme se tu nechtěli zdržovat, jsme si o Eilatu příliš nezjišťovali. Do Izraele jsme ale už jeli s tím, že se tu spí venku běžně a policisté jsou tu na to zvyklí. Nechtěli jsme napoprvé pláž, nevěděli jsme, jak budou vypadat, vydali jsme se proto na druhou stranu do hor. Vyšlápli jsme si kopec, vyndali karimatky a zalehli, byli jsme docela vyřízení...Byla to nejhorší noc ze všech nocí v Izraeli venku. Brr, byla mi zima a nepovedlo se mi skoro usnout.

Eilat není vůbec hezké místo. Turisty je obléhán jen proto, že je tu levno (duty free) a díky svým okouzlujícím korálovým útesům. My přijeli právě na Šábes, kdy nejezdí autobusy, tak jsme tu museli den zůstat, nakonec nám to ale nevadilo, protože natáhnout se na sluncem zalitou pláž bylo to jediné, co jsme potřebovali. Celé dopoledne jsme ještě sháněli bombu na vaření, což bylo nakonec úspěšné.

Z nejjižnějšího Eilatu jsme se konečně vydali autobusem (s wifi i zásuvkou, což jsme my obzvlášť ocenili) směrem k Mrtvému moři. Já jsem se ho nemohla dočkat, pochopitelně. Dojeli jsme opět za tmy, ale díky měsíci v úplňku, který nám svítil na cestu, jsme si naši skvělé místo na spaní hned za pláží a silnicí, kde jsme nebyli nikým rušeni a ráno jsme se ještě ve spacácích a s horkým čajem v ruce kochali výhledem:

/kolonáda kolem mm, která byla vždy vzorně uklizená. Korzovali na ní hlavně postarší páry, těmi mladšími tato oblast není příliš navštěvovaná/

/naše ultraluxusní spací místo u mm/

 /spací místečko a bordýlek/

/hnusné párky z Globusu, které jsme kvůli váze jedli už první snídani :-D/

/a tady už se válím ve vodě a ne, neležím břichem na kamínkách, fakt ne! :-D/

Fotky od MM jsou mlhavé, sůl je tu všude ve vzduchu a údajně by se tu ani neměl vytahovat foťák, čemuž my jsme neodolali...

Musím se přiznat, že celé pobřeží Mrtvého moře pro mne bylo nezapomenutelným zážitkem. Přes den se dá chodit po krásném okolí, k večeru se můžete vykoupat a nasávat klidnou atmosféru. My jsme vystoupali na vrchol v přírodní rezervaci Ein Gedi, kde jsou vodopády a trocha zeleně a můžete se tu smočit v kouzelných jezírkách. Tady je přes parné letní měsíce zavřeno a musí se tu dodržovat pitný režim... Kousek výš je pak Masada, kterou jsem bohužel nestihli, ta se doporučuje vyšlápnout před rozbřeskem slunce. 

Izrael je země kontrastů. Moře x výlety, vedro x zima. Je tu tolik, co můžete vidět! Myslím, že měsíc na pobyt v této zemi je ideál, bohužel, odjížděli jsme s pocitem, že se ještě musíme vrátit..

Jeruzalém:

-náš výlet jsme zakončili starobylým Jeruzalémem, více na sever jsme se již bohužel nedostali, ale třeba TelAviv mě moc mrzí, ten musím ještě vidět. V Jeru jsme nespali venku, jednak kvůli zimě, která tu v Listopadu v noci byla a pak kvůli bezpečnosti, která tu nebyla nic moc. Hodně jsem vsázela na Couchsurfing, ale pár někdo jen tak neubytuje, a natož tady. Takže jsme spali přes Booking a vlastně jsme střechu nad hlavou, teplou vodu a místo na bágly ocenili. Bylo to moc příjemné na konec. První noc jsme spali na Olivetské hoře s výhledem na celé město a druhou noc jsme strávili v rodinném hostelu, kde jsme si to zamilovali a vrátíme se přesně tam. Měli jsme navíc i snídaně, takže jsme okusili místní kuchyni a i když jídla nemám fotky, jedli jsme tu i místní street food, který byl zvláštní, ale nakonec nám moc chutnal. 

/ovoce a zelenina se tu většinou pěstuje a také podle toho chutná - byla výborná/

/Do Chrámu Božího hrobu není úplně easy se dostat, navíc je tu docela osekaná návštěvní doba, tak ten jsme si bohužel užívali jen z pohledu z dálky/

 /Zeď nářků měla nepopsatelnou atmosféru. Trošku napjatou a rozhodně tajemnou. Nešli jsme k ní, nebyli jsme na to dostatečně ustrojeni ale i z dálky jsme si ji užili/

 /Staré město - po setmění se tu většina krámků zavřela a .... bylo to tu trochu strašidelné! Rozhodně pro holky samotné to tu nebylo a ani ve dne a už vůbec v nevhodném oblečení/

 /Dva dny, které jsme na Jeru měli, jsme strávili ve Starém městě. A byla to asi škoda. Za jeho hradbami je to podle mne mnohem zajímavější. No, tak příště!/

 /Židovský hřbitov na Olivetské hoře/

 /A 'nové město', kterým jsem procházeli na hostel. Měli jsme uchozené nohy, bylo to na fyzičku opravdu náročné. Celý týden v jednom kole a se závažím na zádech. Ale ještě k Jeruzalému: Když nás tam vysadil autobus, byla jsem jako v Jiříkově vidění. Poprvé v Izraeli to tu bylo něco opravdu jiného. Úplně jiný svět. Jiní lidé, jiné všechno. Tolik rozdílných kultur pohromadě, které se vzájemně nemají rády, ale přesto společně fungují. Ohromné!

 /Staré město nebylo nic jiného než obchody se suvenýry, povětšinou blbůstkami a nebo jídlem, kdy vás každý lákal dovnitř/

 

Tak a tady jsme pravdě podobně na konci. Kdybyste měli jakékoliv otázky, moc ráda vám je zodpovím. Článek jsem psala na několikrát a asi to na jeho neucelenosti bude vidět. Bohužel mám spoustu práce ve škole, kde opět pracuji na klauzurách z porcelánu, což je samo o sobě dost náročné a vyčerpávající, a pak také chodím do práce. No, a jak se vám líbil? Byli jste v této zemi? 

Já bych to na závěr ještě zhodnotila: Udělali jsme si to superlevné. Bylo to boží, ale krátké. I přes to jsem ráda, že jsme odletěli tak daleko poznat něco nového. Byl to očiotevírající výlet ve smyslu multikulturalismu. Zjištění, že to funguje! Tak, a to je ode mne asi vše. Děkuji za přečtení a za komentáře.