čtvrtek 7. července 2016

Na rok Pražačkou


Jedna milá osoba mi nedávno řekla, že dobře píšu a že se to dnes na blozích už moc nevidí. Potěšilo mne to, ale zároveň jsem se zastyděla. Vím, že to umím mnohem líp. Teď je tedy na čase se do toho opět pořádně obout. Je léto, nemám kromě práce v bance a návštěvy romantické Florencie žádné velké plány, myslím, že to je ideální čas na sebevzdělávání se. Budu trénovat angličtinu, zlepšovat se v kresbě, učit se matiku... V rámci toho tedy píši, pro začátek, tento článek/fejeton a uvidíme, co z toho vyleze a kam se to bude ubírat...

Psaní a slohová cvičení mi celé mé dětství až do maturity šla, hlavně i proto, že jsem to viděla u maminky, která občas také psala fejetony. To je ale dost nárazové, protože ne vždy je o čem psát. Já mám ale po roce v Praze pocit, že se tam za těch 9 měsíců stal celý můj život. A to je třeba zaznamenat!

Pamatuji si to jako včera, když mě taťka vezl poprvé na kolej. Na kulaťáku se mi žaludek svíral tak, že jsem to málem nedala. Takovýhle pocit jsem měla zatím poprvé a naposledy. Jela jsem do neznáma. Má dejvická kolej fakt nebyla nic moc a bylo vidět, že i tvrďák taťka mě tam nenechává rád. Za ty měsíce se mi tam vystřídalo celkem 5 spolubydlících. Jen já, nejsilnější, jsem přetrvala! První dvě byly nudný, ale chodily spát v 11. To by šlo. S tou další přišlo peklo. Byla z jiného světa, měla jiné návyky. Dokázala se učit do rána a samozřejmě pod rozsvícenou lampičkou. A to nešlo, celou noc jsem nespala ani já. Nehledě na její hovory domů, kterýma se netajila a nenechávala si je pro sebe. Brr! Škoda jen, že to tu musí být anonymní, to byste se ještě pobavili.

Kamila, ta byla 4 v pořadí! Bylo jí všude plno a zbrojila proti palmovému oleji. Byla ostřílená, psala bakalářku. Ta s námi vydržela krátce, po ní se nastěhovala další. Nebyla to Češka, pocházela z Ukrajiny. Byla milá, skromná. Po letním zkouškovém odjela na měsíc za svou rodinou, kterou jinak přes rok neviděla. Věnovala jsem ji nějakou kosmetiku, kterou jsem dostala. Byla nadšená, že má dárek pro maminku. Když jsme pár dní před mým vystěhováním se zůstaly na pokoji jen my dvě a ona se sbaleným batohem právě odcházela na nádraží, objala mne. Jo, na tu se asi vyplatilo počkat. I když taky v noci svítila, ale už jsem si na to asi zvykla. Na příští rok mne čeká nějaká další, takže #neverendingstorywithmyroommate

Teď je na čase zmínit, jaké bylo mé studium a jací jsou mí spolužáci. Jestli se říká, že ČVUT svléká studenty z kůže, tak jsem svlečená. Ale nějakým zvláštním způsobem mě to neskutečně obohatilo. Prala jsem se skoro s každým předmětem a oproti mým spolužákům jsem dřela jako pes. Neříkám, že každému to procházelo snadno, ale byla jich většina. Pochopila jsem, že já nejsem tak dobrá, jak jsem si vždy myslela. Na střední jsem byla zvyká být mezi nejlepšími, a to se tu změnilo. Dvě zkoušky jsem neudělala, mezi nimi angličtina, o které vím, že ji nemám dobrou a kterou také hodlám teď v létě drtit. Ale třeba statika. Pamatujete, jak jsem si tu pofňukávala, že je to něco šíleného? Chodila jsem na doučování a zkoušku, ze které jsem nespala, jsem dostala Áčko! Pocit po úspěšně pokořené zkoušce je ten nejlepší na světě. A hlavně ty zasloužené odměny! Za první semestr jsem dostala ty černé, šněrovací, za letní ty bílé! Haha, a to se vyplatí studovat!


A jak mi všichni na střední tvrdili, že takovou partu, jakou tady máme, už na vějšce nezažiji, tak pěkně kecali. To, že mám v ročníku skvělý lidi jsem sice poznala až na landartovém kurzu ke konci druhého semestru, moc mi to ale nevadí, protože před sebou máme ještě společných pár let. Na poslední zkoušce nám i ukápla slza, že se teď pár měsíců neuvidíme.

Co my život v Praze dal:

Naučil mě pít pivo! Pila jsem ho i dřív, ale nějak mě to nebralo. Za to teď! Po každé zkoušce, úspěšné i neúspěšné, před každou zkouškou, k obědu, k večeři... V NTKčku, U Tří topolů, v parku, všude!


Naučila jsem se být samostatná. Koneckonců, šla jsem do Prahy i kvůli tomu. Nejdřív jsem si vyčítala, že jsem nešla do Liberce, to bych mohla bydlet doma u maminky. Ale to by bylo moc jednoduché, bez adrenalinu, nezábavné. To si takhle vaříte na zadělaném dvouplotýnkovém vařiči těstoviny na salát a když chybí jen přidat kukuřici, zjistíte, že je bez samo otvírání a že vy nemáte otvírák! Ajaj...

(nezabralo to)

Co je na tom stále naprd:

Přejíždění Jablonec-Praha! Ale ke konci jsem to dohnala k dokonalosti a jezdím s ohromnou krosnou. Sice se mi v ní mačkají sukýnky, je to i tak komfortnější. Koneckonců půjčit si starou žehličku u babči na vrátnici trvá asi jenom půl hodiny, než ručně vyplní všechny povinné kolonky...Jednou v buse, když jsem se usadila vedle nějakého mladíka, jsem v kabelce šmátrala po bílých sluchátkách. Předtím doma jsem si do ní v pytlíku uložila palačinky s nutelou v domnění, že to téct nebude. Teklo to a bylo to všude. Super.


Ještě zbývá dodat, jak se mi v Praze a v samotných Dejvicích, ve kterých jsem bydlela, líbilo. Odpověď zní: MOC! I když ostatní části Prahy znám jen maličko tak nějak cítím, že v Dejvicích jsem správně. Za ty měsíce jsem si je celé prochodila a moc se mi líbí. Jsou plné dokonalých vil, slavných čtvrtí, klidných míst, útulných kaváren. Jsou takovým městem se vším všudy. Městečkem ve městě.

Dejvický kampus mi přijde srandovní. Na chodnících tu všichni neřeší nic jiného, než své bakalářské práce a průběhy svých zkoušek. I v metru na můstku v prvním vagónu (to je ten u graffiti od Pasty Onera) se my studenti z Dejvic vždy potkáme. To abychom to pak při výstupu do školy měli co nejkratší. Sranda je, že jde jednoduše rozeznat studenty, kteří chodí na VŠCHT a nás, architekty. (kdybyste mě slyšeli, jak toto umím říct pyšně :-D!)

První měsíc v Praze jsem byla dost zmatená. Nevěděla jsem, jakým východem z metra vejít, kterým vyjít, na jakou tramvaj sednout... Teď už chodím poslepu pomalu celou Prahou a vím, že 5 jezdím nejradši, mnohem raději než 26. Kdo to tak má taky?!

A poslední věc, která mě tu v Praze baví a kvůli které jsem sem (tam, teď jsem doma :-D) chtěla, je blog, jeho rozvoj, akce, kterým budu nablízku. Na podzim a v zimě to bylo nudné a nic pořádného se nedělo, až mi to bylo trošku líto. Ale teď, poslední měsíc to byla jedna velká blogojízda! A to jsem pak opravdu ráda, že jsem v Praze, stihnu s sebou večer švihnout do postele a ráno pokračovat. K tomu také patří to, že moc moc děkuji všem, kteří ve mě vidí něco více. Díky vám mě tohle baví a posouvá. A velké díky patří také všem, kdo mě nenechali v nouzi, když jsem si doma zapomněla něco životně důležitého. To třeba zrovna Kačce za půjčení foťáku! <3

 (asi to nejlepší z mé kresby, která mi taky nejde)
(první klauzury, které mí pravidelní čtenáři znají a viděli-sádrová maketa formy na bábovku)
(a mé druhé klauzury-přesná kopie temperky. Nejdříve jsem ji musela vymodelovat z hlíny, poté zaformovat a odlít ze sádry)
(snažila jsem si Prahy užít, co jen to šlo. V rámci 'poznavameprahu'  jsme navštívili nádhernou Müllerovu vilu na Ořechovce, rozhodně doporučuji všem!)
(v prvním semestru jsem se omylem zapsala na dějiny architektury I. Vyčítala jsem si, že jsem si přidělala práci, ale nakonec to bylo zajímavé. Dělala jsem 'výzkum' Hubáčkova zapomenutého pražského klenotu - Děvínské vodárenské věže v Libuši. Spočívalo to v tom dohledat jakékoliv informace o opomíjených objektech. Tahle plachta pak visela ve vestibulu na fakultě v rámci Pražské muzejní noci, a s mým jménem! :-D)
 (taťka mne minulý týden stěhoval zpět. Tentokrát jsme to vzali přes Blanku, ne přes kulaťák. No na to, že mě tam přivezl s jedním kufříkem a rychlovarnou konvicí, se toho domů vrátilo docela dost. teď jen zbývá otázka, co s tím)

A prosímvás, tohle je můj pokoj doma, na koleji to vypadalo takhle:


(má oblíbená zastávka, a čekám na 5, jak jinak!)

Běžte do všeho pohlavě, ono to i s překážkama nakonec bude stát za to!

Jsem student.



Věřím, že první rok je nejhorší a že teď to bude jen a jen lepší. S letním nástupem do práce jsem si uvědomila, jak je život studenta i přes všechny starosti boží! Takže #staystudent !!!


Nevím, zda jste to dnes tady někdo dočetl ale věřím, že vystrašenému předprvákovi jako jsem byla před rokem já, by loni v létě podobný článek bodl. Není to typický článek pro můj beauty blog, tak snad si i přes to najde své čtenáře a odstartuje tu něco nového.

22 komentářů:

  1. Na tenhle článek jsem se těšila! Dejvice? To jsme tedy sousedky, od září budu na Nádraží Veleslavín. :-) Tvé trápení se spolubydlícími ti nezávidím, tohohle se strašně bojím a proto jsem vsadila na privát, ale vlastně taky kvůli tomu, že UK koleje se s tím vaším nádherným pokojíkem nedají srovnávat. Avšak kdo mi půjčí otvírák na kukuřici to netuším. :-D Tak či onak, těším se. Rozhodně spolu budeme muset podniknout nějakou z oslav zkoušek! :-) Jo a ten "pád" z úspěchů na střední zažije každý, ale o to víc je na sebe pyšný, když zmákne takové hrůzy jako je statistika. Škola je dřina, ale stojí to za to. P.S. Ale pivo jsem se za tři roky vš ještě pít nenaučila, tak třeba to ta Praha změní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Haničko, tak to tě hned na začátku října na jedno vezmu, jo? :-D Na jedno víno, třeba ;-) Mám velikou radost, že tě budu mít v Praze, už teď se na to těším! A jinak prosímtě, tenhleten pokojíček je můj, jabloneckej, to jsem špatně napsala, můj kolejní vypadá o dost hůř :-D

      Vymazat
  2. Moc krásný článek :) Já Prahu vnímám jinak, když tu bydlím, ale chápu, že pro tebe to musel být šok, hlavně ta kolej :D Já mám sestřenku na Strahově a přítele na Suchdole a ani na jednom z těch míst bych bydlet nechtěla (věř mi, je to tam mnohem horší než podle Tvé fotky) :D Dejvice mám taky ráda, jezdím přes ně do školy, ale zas tak moc prochozené je nemám. A stydím se, Mullerovu vilu mám 8 minut od domu a ještě jsem vevnitř nebyla :D Musím tě uklidnit, nejsi sama, kdo si na střední myslel, že je elita a VŠ ho vyvedla z omylu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hihi, fotka je to mého domácího pokojíčku, tu pravou kolejní jsem už do článku dodala. Tak a co teď? Ale Strahov je horší, žejo? :-D Ach my elity... ;-)

      Vymazat
  3. Koleje jsou super, ale přiznám se, že jsem tam vydržela tak první dva roky, ale mám odsud super nezapomenutelné zážitky. Prahu 6 miluju, žila jsem tam pár let a je to pro mě nejkrásnější část Prahy. Mullerovu vilu taky doporučuju k návštěvě kudy chodím.

    OdpovědětVymazat
  4. to pivo ma pobavilo, lebo my sme v Prahe teraz boli s priateľom, a síce len na 3 dni, ale už som chytala takú slinu :D že byť tam dlhšie, tak sa ti ani nedivím, že si sa to naučila :)
    MakeUpByVeo

    OdpovědětVymazat
  5. Jaky by to byl hezky clanek, kdyby ten nadpis daval smysl...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, já se tak dlouho nemohla rozhodnout mezi 'Na rok v Praze' a 'Na rok Pražačkou', že jsem to pěkně pomotala :-D Díky za upozornění!

      Vymazat
  6. Ahoj, článek je super a dost mě to namotivovalo i když mě samotnou to čeká až za pár let. Chtěla jsem se zeptat odkud jsou ty krásný botičky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, proto jsem ho napsala! Černé z Deichmanna a bílé aktuálně z H&M :-)

      Vymazat
  7. Výborný článek! :)) Školu už mám sice za sebou, ale aspoň jsem si na Prahu zavzpomínala :) Hrozně moc se těším, až se tam časem přestěhuju, protože Prahu miluju :) Hodně zdaru i do příštích let :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ježiš to je super post :D ! ta bábovka je nejvíc povedená, jsi strašně šikovná:) a za foťák neděkuj, využiju tě jako modelku na líčení.

    OdpovědětVymazat
  9. Umřela jsme smíchy :D Od lákačku s bonbony až po nutelovou story. Jo a s tím pivem - já se ho naučila pít potom, co jsem se po vínu párkrát dost ošklivě opila. A po pivu mi není navíc blbě jako po vínu. Ostatně ani absinth nemá na mě tak devastující účinky.

    OdpovědětVymazat
  10. Zpátky se toho dycky veze nějak víc:D
    Moc dobře to znám hehe.

    OdpovědětVymazat
  11. Krasne jsi shrnula svuj prvni rocnik.jsme na tebe vsichni pysni
    ,jak jsi ho zvladla. Nektere veci, jako treba laska k pivu,jsme o tobe nevedeli :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc vám všem děkuji za vaše krásné komentáře!

    OdpovědětVymazat
  13. Tvůj blog sleduji už nějakou dobu, protože se mi nejen líbí témata článků, ale také styl, jakým píšeš. Přijde mi, že lidé v poslední době kašlou na pravopis, ale tvé příspěvky je většinou radost číst. Studuji žurnalistiku, tak jsem na tohle vcelku pes :D

    Chtěla jsem ale hlavně napsat, že tohle je podle mě jeden z tvých nejlepších článků vůbec. Možná díky tomu, že je to trochu změna oproti těm kosmetickým (které mám ale ráda!), ale asi především kvůli tomu, že ses nám trochu víc otevřela :) Přeji ti, ať se ti v Praze líbí a daří i v dalších letech a hezké léto! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, studium žurnalistiky ti moc závidím! A děkuji moc, to je pro mě ohromná poklona <3

      Vymazat
  14. Ta kresba je vážně fajn! samozřejmě mě z celýho článku - jako malířku - zaujala nejvíc..:D Tip: zkus nestínovat dycky jen kousek, ale věc jako celek (porovnávat intenzitu stínu mezi sebou, a pozadí třeba zašrafovat celý jako plochu, vypadá to pak líp, že v tom to zátiší neni jakoby zapuštěný) :) Ale super, vždycky mě potěší, že se tim lidi zabejvaj a tak!! Mám pocit, že v dnešní době už umění nikoho moc nezajímá, nebo na to lidi ,,nemaj čas"... :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář! Ke kresbě: tohle je to nejlepší, co jsem ze sebe vyplodila. Bohužel s tím bojuji a moc mi to nejde. Ale snažím se a tvé připomínky beru, i když je slýchám pořád :-D

      Vymazat
  15. Nostalgicky vzpomínám na svá studia. Taky jsem vždycky nechápala, jak se můžou ty věci za rok tak rozmnožit :D

    OdpovědětVymazat