Vše, co bych vám chtěla říci...

Ahoj, jste tu ještě někdo, mí drazí čtenáři?

Nemám omluvu pro to, že tu bylo tak dlouho prázdno. Snad jen, že někdy si pro vás život připraví překvapení, která byste nečekali. A nebo si je děláme sami?

Neměla jsem chuť psát, neměla jsem chuť blogovat, neměla jsem chuť zásobovat instagram mými vyumělkovaými fotkami. Přestalo to pro mne být důležité, raději než s počítačem jsem druhý semestr trávila s kamarády. Bylo to divoké a zábavné a skoro mi je až líto, že jsou prázdniny. Zamilovala jsem si lidi, kteří kolem mne jsou, ještě více, než jsem si kdy myslela, že je to možné. A stejně tak i studentský život a Dejvice samotné. Druhý semestr jsem tedy úspěšně ukončila. Dokonce vám teď píši z krásného pokojíku z Vinohrad, který přes léto obývám, protože tu jsem na týdenním kurzu v Makeup Institute Prague a pak tu mám ještě práci. Doufám, že vás tu, mé skvělé čtenáře, zase najdu a že blog vrátíme tam, kde jsem s ním skončila. Těším se na to!

Asi tušíte, že se mi za tu dobu doma nahromadilo tolik novinek, že teď nevím, o čem psát dřív. Nevím, jestli je všechny chcete vidět, jestli pro vás budou zajímavé, je jich opravdu hromada, dnes ale začnu spíše zlehka a spravím vás o tom, co je u mne nového.

Tak tedy, jdeme na to! Už je to strašná doba, ale pamatujete na ty porcelánové svítící korále, které jsem vám ukazovala na Instagramu? Tak ty společně s ostatními věcmi z našeho ateliéru se vystavovaly na Prague Design Weeku v Tančícím domě. To byla naše událost roku číslo jedna! Cítili jsme se pyšně, poznali mnoho ostatních designérů a vychutnali si nadšené ohlasy.

Pak jsem se zamilovala do přírodní dekorativní kosmetiky. Vlastně i díky ní jsem teď na vizážistickém kurzu. (Včera jsem ho úspěšně ukončila a získala certifikát!) Ale není to kosmetika jen tak jaká. Je z Francie, líčí s ní celebrity v Cannes a jmenuje se Couleur Caramel. Dostala jsem skvělou příležitost, díky nejlepší Lucii, tuto kosmetiku poznat, líčit s ní, zamilovat si ji. Mám doma z jejího širokého portfolia vzorky, a připravím vám o ní článek. Těšíte se?

foto: Richard Klíčník

Jak se tak na sebe koukám, smutním po mých přírodních vlasech. V květnu se mi totiž naskytla příležitost jednoho focení, které bylo dobře finančně ohodnoceno, ale za cenu drastického barvení. Byla jsem zrovna ve fázi života, kdy jsem změnu přímo potřebovala, tak jsem se toho chytla. Dopadla jsem s šedivým přelivem a nabarvenými odrosty... 

Mám zajímavý střih, vlasy podél obličeje delší než ty vzadu. Vyfoukané to vypadalo krásně, jinak se mi vytáčejí konce ven a bez úpravy to tedy nevypadá nic moc. Navíc se to po měsíci vymylo do bíla...

Tak jsem na to konečně vyzkoušela růžovou, kterou jsem vždycky chtěla. Co říkáte? Barvila jsem vymývací barvou od Loreál, Colorista. A ještě zkusím odstín peach, když už jsem v tom.

Tyto fotky, jak asi už víte, vznikly těsně před Avon pochodem, kterého jsme se s maminkou zúčastnily. A mimochodem, tyto trikošaty miluju. V horkých dnech není nic praktičtějšího/pohodlnějšího.

Jinak s kamarády objevujeme nová snídaňová místa, chodím do národního divadla na balety (chci vidět všechny, které hrají), jako studenti tam máme padesátiprocentní slevu na lístky, takže ty ve výsledku stojí míň než můj oběd :-D Běhám, sportuji, užívám si to.

Tak, to by pro dnešek, pro dnešní informativní článek stačilo, a příště (snad brzy) se tu zase potkáme u nálože kosmetiky! Těším se, a vy?