Podzimní outfit + střípky z vysokoškolského života

Hezký den, mí milí čtenáři!

Včera jsem nějak článek nezvládla, asi se potřebuji vyrovnat se změnou času, která mě pokaždé tak rozhodí. Tma, která je teď za okny tak brzy mne trošku děsí a deprimuje, zase ale ve mne evokuje brzký příchod Vánoc. Máte to také tak?

Víkendy jsou teď pro mne moc krátké. Chci stihnout vše, co bych tu normálně stihla za celý týden, ve výsledku pak neudělám skoro nic. Pořád nevím, kde raději fotit outfity. Jestli v Praze, nebo doma, pak zjišťuji, že mi nich chybí něco, co mám na koleji a naopak...

Tyto fotky vznikly doma, v krásném podzimním odpoledni v přírodě, kdy jsem si oblékla 'košilošaty', které jsem nosila moc ráda v létě a které jsem vám zapomněla ukázat. Myslím ale, že se silonkami a kabátkem se dají nosit i v teplejších podzimních dnech. Mně se tento trend moc líbí, košile nosím moc ráda, možná úplně nejraději, co se vršků týká a bylo tedy jasné, že tohle bude něco pro mě. Jak se vám líbí?

...Stěžovala jsem si kamarádovi na Designbloku: 'Hele, Jirko, a tebe neotravuje tahat pořád tam a zpátky ten těžkej kufr?' A Jirka na to, že neotravuje, protože on cestuje domů a do Prahy vždy jen s batůžkem. No jo, chlapi. To je jasné. Jim stačí jen troje náhradní prádlo a dvě trička, notebook. Za to já tahám vše sem a tam. Nikdy všechno nepotřebuji, ale co kdyby, že... a co kdybych to zrovna neměla u sebe, no to by byl oheň na střeše.

Takže už v pondělí ráno, na hodině jakéhosi navrhování (studuji produktový design) si píši poznámku na další neděli, že potřebuji do Prahy dovézt podstavec na dort (skleněný, asi 4-kilový, jo, vážně, nekecám! Protože si prostě máme za první semestr vymyslet nějakou svou originální a tu cotuještěnikdynebyla a přesto funkční formu na BÁBOVKU! Jo a taky tu karimatku, protože kamarádka se u mě minule po párty na podlaze moc dobře nevyspala. Bylo mi trapně, do té doby jsem se cítila být dobrou hostitelkou...

Jo a ještě OTVÍRÁK NA KONZERVY! Abych se už nikdy necítila tak, jako minulý týden. Hladově a trapně. Chcete ten příběh slyšet? To jsem si takhle poprvé rozhodla uvařit v naší vybavený kuchyňce (bez oken!, umyvadla, představ si jen dvouplotýnkovej vařič, který je zapnut do prodlužovačky, protože nejbližší zásuvka je x metrů daleko) můj nejoblíbenější těstovinový salát. Těstovinky, majonéza, jablka, šunka, tymián. Ok, to by bylo. Ale něco tomu k dokonalosti chybí - KUKUŘICE. Popadla jsem konzervu a zjistila, že je bez samootvírání. Ok, otvírák není, kukuřice nebude. Ani na můj inzerát na kolejní nástěnce se nikdo nechytl, ani za pytlík bonbónů. A jako na potvoru v nejbližším supermárketu dejvického kampusu jako by to věděli a jedinou kukuřici s otvíráním měli pekelně drahou . Bonduel.

Má kamarádka však přišla na geniální způsob, jak si zadara na Čerňák dopravit z Jablonce to, na co v hektickém balení zapomene. Její mamka to u nás šoupne řidiči do autobusu a ona si to v Praze za hoďku vyzvedne. Jak geniální. Jen nevím, co na to po čase bude říkat pan řidič :-D

Šaty mám z Dresslinku, překvapivě jsou docela nositelné. Materiál je to takový ten klasický 'klouzavý', najdete je ZDE. Pak má na sobě nové botky z H&M, kabátek taktéž, kabelku z ebay.

Jak se vám tyto fotky líbí?

A máte také nějaké nezapomenutelné historky z kolejí? Ráda si je poslechnu!

FACEBOOK / INSTAGRAM / BLOGERKAROKU